Zastavme vodu - kampaň za revitalizaci české krajiny a účinnou prevenci povodní

Příčiny poškození krajiny

Prvním procesem, který výrazně zhoršuje průběh povodní, je půdní eroze. Tvorba půdy se v našich podmínkách udává v setinách až tisícinách milimetru ročně, eroze na zemědělsky obdělávaných půdách až v milimetrech ročně, tj. eroze postupuje rychlostí až o několik řádů vyšší. Ztrácíme tak půdu, která se vytvářela tisíciletí a kterou vzhledem k její velmi pomalé tvorbě můžeme považovat za neobnovitelný zdroj. I proto potřebujeme funkční lesy, ve kterých je tvorba půdy největší a eroze nejmenší. A na odlesněné půdě potřebujeme terasy, meze, vsakovací rýhy a jiná protierozní opatření, která tento nepříznivý účinek odlesňování zmírňují.

Ještě závažnější než eroze je narušení bilance oběhu vody v krajině vlivem odlesňování, nesprávně pojaté zemědělské činnosti a urbanizace. Negativními důsledky zvýšeného odtoku dešťové vody je nedostatek vláhy v půdě, snižování jejího organického obsahu (a tím i snižování schopnosti udržet vodu a úrodnost), dezertifikace na jedné straně, povodně na druhé straně, snižování hladiny podzemní vody, atd. Zvýšený odtok dešťové vody v neposlední řadě neponechává dostatek vody na výpar ze země, kterým se tato ochlazuje. Deficit vody a přehřívání krajiny mají za následek rozpad vodního cyklu nad krajinou a nárůst klimatických extrémů. Optimalizace vodního cyklu nad územím je mimo současné poznání a technické možnosti lidstva. Alespoň hrubá kompenzace deficitu vodní bilance sycením malého vodního cyklu nad územím prostřednictvím zadržování dešťové vody v krajině, umožněním jejího vsaku a výparu, jakož i zabezpečení růstu zásob vody v území, je jedním z východisek úspěšné revitalizace krajiny.

Funkce lesa

Zdravý les do velké míry působí jako houba: během srážek je schopen nasát vláhu, kterou pak pomalu pouští a zmírňuje tak rozdíly mezi obdobími přebytku a nedostatku vody. Bývá zvykem, že je potřeba ničivých povodní, aby se politici a odborníci vyburcovali k provádění opatření. V Evropské unii byla taková situace po povodních v roce 2002. Skupina ředitelů z oblasti vodního hospodářství zemí EU vyšla s iniciativou, která vyústila do brožury "Nejlepší praxe protipovodňové prevence, ochrany a zmírňování povodní." Říká se v ní, že ačkoli povodně vždy byly a budou, zasahování člověka do přírodních procesů, jako jsou změny odtoku vody vlivem urbanizace, zemědělské praxe a odlesňování, podstatně mění situaci v celých povodích a vystavuje zvýšenému riziku záplavová území, které se stávají zranitelnější. Základní principy udržitelné protipovodňové prevence, ochrany a zmírňování povodní začínají od zastavení zasahování člověka do přírodních procesů, nakolik je to jen možné, jeho kompenzace a zabránění mu i v budoucnu.

Poškození lesní krajiny

V lesní krajině představují nejzávažnější typ jejího poškození lesní cesty, zejména nižší kategorie, které jsou v nevhodném technickém stavu (stopy po mechanizaci, přibližovací linky, svážnice, nezpevněné i zpevněné cesty). Při extrémním přívalu deště umožňují rychlejší přítok dešťové vody i bahna roklemi a potoky do obcí, kde způsobují povodeň. K tomuto špatnému stavu přispívá i poškození lesních ekosystémů průmyslovou činností a nepřiměřenou holosečnou těžbou dřeva bez likvidace dopravní infrastruktury po těžbě. Spolu se ztrátou půdy dochází v narušených strukturách lesní půdy k nadměrnému odtoku vody a živin.

Poškození zemědělské krajiny

V zemědělské krajině jsou také cesty, ze kterých se za posledních několik desetiletí staly erozní dálnice. Tyto se často mění na koridory odtoku dešťové vody a bahna a nemohou být dále využívány. Dochází tak k vytváření nových cest a zabírání další půdy na cesty. Dalším nebezpečím nadměrného odtoku dešťové vody je nevhodná orba po spádnici a nevhodné osevní postupy na strmých svazích. Takto se v zemědělské krajině vytváří sít malých a větších erozních a odvodňovacích rýh, přispívajících k odtoku dešťové vody a půdy se živinami, pokud vydatně zaprší.

Poškození urbanizované krajiny a vodních toků

Pod poškozením urbanizované krajiny rozumíme systémy sloužící pro rychlé odvedení dešťové vody rigoly z uzavřených povrchů do potoků či řek. Takový systém odvodňování ochuzuje zemi o tu dešťovou vodu, která se v minulosti vsákla do půdy, následnými výpary regulovala teplotní a vlhkostní podmínky ve městech a působila jako filtr na čištění vzduchu. Poškození vodních toků vychází ze stejného předpokladu jako poškození urbanizované krajiny. Zde za poškození považujeme regulování toků umožňující zrychlený odtok dešťové vody z povodí a to bez jejího využití v území, do kterého spadla.